Vývoj rodinného života v čase

Prvotní rodina asi existovala v podobě svazku mezi matkou a dítětem, protože biologický otec buď nebyl známý, nebo nebyl otcem sociálně uznávaným. V první fázi převládaly nukleární rodiny, které žily v malých domácnostech, a udržovaly úzké vztahy se svou komunitou včetně příbuzných. Citová blízkost tehdy nebyla normou a lidé o ni ani neusilovali. Právo jedince na volbu partnera bylo podřízeno zájmům rodičů, jiných příbuzných nebo celé obce.Nožičky novorozence
Druhá forma existovala převážně ve vyšších vrstvách. Takové vztahy se odlišily od vazeb k ostatním příbuzným či sousedům. Důraz byl kladen na mateřskou a rodičovskou lásku, ale současně se zvyšovaly i autoritativní pravomoci otce.
Ve třetí fázi se postupně vyvinul typ, který známe ze současné společnosti: to je rodina spjatá úzkými citovými vazbami, které se ve své domácnosti těší velké míře soukromí, a soustřeďuje se na výchovu dětí. Tento vývoj je provázen vzestupem citového individualismu, tzn. vytvářením manželských vztahů na základě osobní volby.
Mnoho funkcí, které rodina dříve vykonávala, byly dnes přeneseny na jiná sociální zřízení – hlavně funkce hospodářská a zčásti i funkce výchovná. Díky společnému soužití se učíme žít dohromady a zakládat vztahy na principu nesobecké lásky.
V západní společnosti žije jeden muž s jednou ženou, mají děti ve společné domácnosti. Manželství je založené na svobodné volbě partnera. Děti dostávají zpravidla jméno po otci, nikoli po matce.
Domácností vedených osamělým rodičem stále přibývá. Většinou jde o ženy, protože po rozvodu jsou děti svěřeny matce. Dostávají se do této situace nedobrovolně, ale jsou i výjimky, které se stávají svobodnými matkami z vlastního rozhodnutí.
Období do 30. do 70. let bylo nazýváno obdobím „chybějícího otce“. Nejdříve oddělila otce od dětí druhá světová válka. Po válce zůstala většina žen v domácnosti, aby pečovala o děti, zatímco otec musel celý den pracovat, takže se s dětmi viděl jen večer a o víkendech. Matka s dceramiPozději, když začal stoupat počet rozvodů, se význam pojmu „chybějící otec“ změnil. Dnes si pod ním představíme otce, který se s matkou rozvedl a vídá se s dětmi jen zřídka nebo s nimi úplně ztrácí kontakt. Společnostem s vysokým počtem rozvodů hrozí nejen nedostatek otců, ale i ztráta otcovské role jako takové. To má zhoubné sociální důsledky, protože mnohé děti dnes vyrůstají bez otcovské autority, k níž by se mohli v případě potřeby obrátit.
Pokud v jedné domácnosti žijí kromě obou rodičů a jejich dětí i další blízcí příbuzní, jedná se o rozšířenou rodinu. Význam jejich a jiných příbuzenských skupin klesá. Více se uznává právo žen na rozhodování ve věci samotného sňatku a v rodinných záležitostech. Příbuzenských sňatků celosvětově ubývá a všeobecně se rozšiřují práva dítěte.

by

Comments are closed.